Cílem řešení je výběr optimální vize česko-slovenského archeologického parku. Varianty možných řešení v době zpracování byly stanoveny s důrazem na prezentaci archeologických nálezů na daném území. Výběr konečného řešení byl limitovaný mírou zásahu do existujícího přírodního prostředí, snahou výraznější prezentace velkomoravské kulturní vrstvy a adekvátního zvýšení standartu doplňkových služeb pro turistické návštěvníky. Stanovené území je chápáno jako živá archeologická lokalita, je proto třeba počítat s archeologickými badatelskými pracovišti na obou stranách.

Na české straně je potřebné stavební rozsah dnešního detašovaného archeologického pracoviště eliminovat s důrazem na obnovení autenticity stavebního kontextu velkomoravské aglomerace. Adaptace a další vývoj“Památníku” Masarykova muzea není předmětem řešení této studie.

Na slovenské straně se se zřízením archeologického badatelského pracoviště počítá v rámci návrhu. Dnes pracoviště tohoto typu na slovenském území plánovaného archeologického parku neexistuje. Pro zajištění dostatečné a bezproblémové návštěvnosti turistů se počítá s provázáním území archeologického parku s ostatními již existujícími nebo plánovanými turistickými atraktivitami v extravilánech dotčených měst (Hodonín, Holíč) a obcí (Mikulčice, Kopčany).

Schválením zpracované vize je možné začít s přípravou detailnější projektové dokumentace a následné realizace jednotlivých. Předpokládá se přednostní realizace mostu přes řeku Moravu.

Předmět řešení:

Průběžnými konzultacemi variant návrhů vize se nakonec předmětem řešení urbanistické studie navrhovaného archeoparku staly:

• vytipování problémů řešeného území na základě syntézy konceptů územních plánů obce Mikulčice a Kopčany s extravilány měst Hodonín a Holíč
• provozní schéma archeologického parku v kontextu dotčeného území
• návrh území archeologického parku na české a slovenské straně
• návrh památkové obnovy areálu barokní Kačenárny pro účely zázemí
• návrh prezentace kostela sv. Margity se hřbitovem
• návrh prezentace kostelů na hradišti Valy
• návrh prezentace dodnes neprezentovaných identických objektů hradiště Valy
• návrh redukovaného detašovaného pracoviště AÚ AV ČR Brno
• návrh mostních konstrukcí

5. Návrh urbanistického konceptu území česko - slovenského archeologického parku

Nevyhovující stav prezentace mikulčického hradiště byl předmětem několika architektonicko-urbanistických studií. Poslední řešení (z ateliéru AADD) z roku 1993 navrhovalo rehabilitaci území jen na české straně. Tehdejší společensko-politická situace jiný způsob řešení neumožňovala.

Předkládaný návrh řešení území mezinárodního archeologického parku v současnosti počítá s rozvojem kulturní turistiky v oblasti příhraničních obcí, které v současné době vzhledem na svoji okrajovou polohu bez vzájemného propojení nemohou svůj potenciál využívat naplno. Kopčany i Mikulčice jsou součástí seskupení obcí Pomoraví, reprezentovanými obcemi Kopčany, Kúty, Gbely, Holíč a Skalica na slovenské straně a obcemi Břeclav, Mikulčice a Hodonín na moravské straně řeky Moravy. Vazby a vztahy této sídelní struktury se zapojením přilehlých rakouských obcí je potřeba rozvíjet také díky skutečnosti, že jsme členy Evropské unie. V podmínkách unie se především pohraniční oblasti internacionalizují, oslabují se národnostní vlivy a nastává zvýšená migrace obyvatelstva příhraničního regionu. Tento trend podporuje i skutečnost, že obyvatelé Pomoraví je provázáno rodinnými a hospodářskými vztahy z dob společného československého státu Bylo proto třeba při návrhu archeologického parku vycházet již z definovaných koncepcí územního rozvoje zpracovaných pro obce Mikulčice a Kopčany.

Zpracované územní plány obou obcí počítají s využitím území intravilánu i extravilánu obcí jen po státní hranici, vymezenou tokem řeky Moravy.

Na základě vyhodnocení zpracovaných územních plánů obcí Kopčany a Mikulčice a plánovaných aktivit, souvisejících s dotčeným územím navrhovaného archeologického parku v rámci v rámci extravilánu města Hodonína: (vodní cesta Baťova kanálu související s plánovanou vodní cestou na řece Moravě; jedná se o dlouhodobý záměr zpřístupnit řeku Moravu až po soutok s Dyjí a plánuje se vybudování plavební komory na “jezu” v Hodoníně a splavnit řeku Moravu po plánovaný most do roku 2013) a v rámci extravilánu města Holíče (navrhovaný silniční obchvat v blízkosti železniční trati na úseku mezi parkem holíčského zámku a příjezdové silnice do Kopčan) je možné stanovit základní limity urbanistického konceptu předmětného území. Řešené území je určené také dalšími typy ochran, které se při vzájemné konfrontaci mohou vylučovat. Je proto potřebné si ujasnit, které limity mají charakter potenciálu a které charakter omezení.

Území plánovaného archeologického parku je velmi atraktivní. Disponuje vysokým potenciálem přírodních a kulturně-historických hodnot, které v součinnosti dávají předpoklad pro rozvoj intenzivní kulturní turistiky.

Katastrálně leží území Mikulčic v Dolnomoravském úvalu. Území je intenzivně zemědělsky obdělávané, část při řece Moravě je zalesněná lužními lesy s posledními enklávami luk. Chráněné přírodní území se z větší části nachází v oblasti lužních lesů při řece Moravě. Jedná se o přírodní rezervaci Skařiny, zalesněnou, v jarním měsících částečně zaplavovanou, cennou po stránce ornitologické (jediné hnízdiště vzácných druhů čápů, volavek ad.).

Mezi jiné krajinné prvky patří:

• vlhká ostřicová louka při trati Zámostnice se vzácnými druhy rostlin
• ostřicová louka mokřad s výskytem velmi ohrožených rostlin
• travnatá louka Horní sečkářka na okraji lesa s druhově pestrou flórou
• luční porost Dlouhé louky s druhově pestrou flórou
• Vratková alej v lese, tvrdý luh, vlhkomilný
• lužní les v širším okolí Národní kulturní památky se zbytky původních říčních ramen
• lužní les s rybníkem
• jezírko při trati Pastviska.

Ucelené plošné biocentra místního a regionálního významu, určené vzpomínanými významnými krajinnými prvky jsou doplněné o plánované biokoridory, vytvářející potenciál spojnic v rámci území. Významnými územími nadregionálního významu jsou biokoridor kolem řeky Moravy, kolem potoka Kyjovsky a kolem protipovodňové hráze v SZ části území.

Katastrální území Kopčan je intenzivně zemědělsky obdělávané, v okrajových částech je ohraničené holičským a gbelským lesem. Celé území je protkáno systémem kanálů a potoků. Na řešeném území je západní a jižní část katastrálního území obce Kopčany součástí navrhovaného ptačího území Moravy.

Za biocentra nebo interakční plochy jsou považované lesní porosty a zelené porosty v obci. Za interakční první liniové jsou považované aleje při komunikacích a pásy zeleně při cestách. Zvláštní skupinu tvoří zeleň chránící půdu, která je navržena na plochách orné půdy nad 100 ha a na plochách orné půdy ohrožené vodní erozí. Tvoří doprovodnou zeleň cest a toků a v případě přívalových vod by měla zpomalit jejich tok severně na zastavěným územím obce Kopčany.

Výrazným potenciálem pro rozvoj vodních sportů jsou biocentra Boričky I a Boričky II. Jedná se o vodní plochy, které vznikly těžbou štěrku, s travnatým porostem plochami křovinné dřevinné vegetace. Vzpomínané biocentra jsou napojené na rybník bývalé Kačenárně místními biokoridory potoka Kýštor a vodního kanálu Nové strouhy s areály Boričky.

Podobně jako na české straně i zde představuje řeka Morava nadregionální biokoridor. Je tvořen vodním tokem, travnatými a lesními porosty se zbytky mrtvých ramen.

Kulturně-historický potenciál území – česká strana

V rámci území na české straně tvoří samostatnou skupinu kulturně-historického potenciálu archeologické naleziště Mikulčice – Valy a samostatnou skupiny objekty, případně architektonické soubory v rámci obce Mikulčice.

V případě archeologického naleziště Mikulčice – Valy jsou určené dva významné celky, z právního hlediska se stejným typem ochrany. Širší území, současné archeologické naleziště – velkomoravské hradiště Na Valách, oficiálně nyní Slovanské hradiště v Mikulčicích, vyhlášené národní kulturní památkou je vymezené s ohledem na výskyt pozůstatků osídlení z 8. – 10. století a odpovídá rozsahu dle Nařízení vlády ČR č. 171/1998 Sb., o vymezení některých NKP a o změně a doplnění některých právních předpisů.

Pro nominaci na seznam Světového dědictví UNESCO je navrhované menší území, specifikované jako jádro původní rozsáhlé aglomerace, tvořené areály akropole, předhradí a přilehlých podhradí. Jde o souvislé území nacházející se v jádru NKP s nejvyšší koncentrací zjištěného výskytu osídlení slovanského hradiště.

V rámci obce Mikulčice se nachází objekt vyhlášený za kulturní památku – kaple sv. Rocha. K místním pamětihodnostem patří kostel Nanebevzetí P. Marie, socha sv. Oldřicha, budova fary se žúdrem, tradiční vinné sklepy Těšické búdy, domy obložené barevnou poštorenskou keramikou a tradiční objekty zdobené slováckým ornamentem.

Sportovní turistiku na české straně v současnosti představuje existence mezinárodní Moravské cyklotrasy (č. 44), vedoucí od hranic Rakouska přes Lanžhot, Mikulčice, Hodonín až po hranice Polska.

V rámci obce Kopčany kulturně-historický potenciál sestává z archeologického významu území z období Velké Moravy, kulturní barokní krajiny s unikátními objekty tvořícími výraz krajiny a zájmového území a z významných objektů v obci Kopčany.

Potenciál archeologických nalezišť hřbitovů a sídlišť předpolí slovanského hradiště v Mikulčicích je navržený na územní ochranu jako památková zóna společně s velkomoravským kostelem sv. Margity se hřbitovem, který byl vyhlášený národní kulturní památkou.

Potenciál barokní krajiny vznikl zásluhou hospodářských činností Františka Lotrinského, manžela Marie Terezie, kdy území dnešních Kopčan prožívalo nebývalý rozvoj. V obci se postavila monumentální budova Hřebčína, určená pro chov koní pro císařský dvůr a komplex Kačenárně s rybníkem a soustavou kanálů, které sloužily pro chov a odchyt divokých kačen. Nejvýznamnějším objektem byl areál zámku v Holíči, koncipovaného původně jako vodní hrad, s přilehlým francouzským parkem a bažantnicí. Zámek byl se vzpomínanými hospodářskými objekty v Kopčanech jako i se samotnou obcí propojený cestami s alejemi. V současnosti jsou objekty zámku a Hřebčína vyhlášené na národní kulturní památky společně s ochranným pásmem. Ruina Kačenárně a technické dílo rybníka jsou vytipované na prohlášení za národní kulturní památku.

Návrh území pro UNESCO na slovenské straně byl proto stanovený předpokládanou velkomoravskou cestou s kostelem sv. Margity a archeologickým nalezištěm v oblasti Nové strouhy, jako i s areálem barokní Kačenárny s rybníkem.

Obec Kopčany se řadí k obcím s bohatou historií. V období feudalismu se formovala její původní vřetenová zástavba, která se postupným vývojem změnila na dnešní silniční zástavbu. V rámci obce Kopčany jsou významné objekty navržené za místní pamětihodnosti. Jedná se o kostel sv. Štefana Krále, sochy sv. Floriána, sv. Vendelína a sv. Jana Nepomuckého, Masarykův dům, Damborského dům, Masarykovu školu, Starostův dům, zvonici, boží muky, kříže, lidovou architekturu a dům pro přepřahání koní.

Rozvoj rekreace a turistického ruchu na slovenské straně je podporovaný též existencí chatové a rekreační oblasti Vrbovské.

Počítá se s rozvojem turistického ruchu i v obou obcích. S plánovaným rozvojem kulturní turistiky je možné využít existující objekty pro tradiční činnosti, ubytování i jiné doprovodné služby gastronomického i kulturního charakteru.

Hlavními ukazateli varianty byly:

• minimálně měnit stav prezentace slovanského hradiště na české straně
• akceptovat Památník muzea a detašované pracoviště AÚ
• akceptovat existenci kostela sv. Margity se hřbitovem a areálu barokní Kačenárně s rybníkem na slovenské straně
• akceptovat všechny požadované komunikační vazby

Na základě takto stanovených ukazatelů bylo navrženo následující řešení.

• pěší stezky v rámci archeologického parku akceptují současný stav, jsou propojené na turistické trasy do Mikulčic a po vodní hrázi na slovenské straně na holíčský zámek a obec Kopčany. Pěší trasy jsou vedeny z infocenter, které v rámci české strany jsou plánované v muzeu, v rámci slovenské strany v obnoveném barokním Hřebčíně. Pěší trasy jsou spojené plánovaným mostem přes řeku Moravu.
• cyklotrasy akceptují na české straně existující mezinárodní cyklotrasu z Rakouska přes Lanžhot, Mikulčice, Hodonín do Polska a navrženou cyklistickou trasu z Hodonína – Nesytu až na inundační hráz Moravy. Na slovenské straně cyklotrasy začínají v barokním Hřebčíně s půjčovnou kol a pokračují po obvodě území archeologického parku na hráz Moravy. Cyklotrasy na obou stranách hranice jsou spojené plánovaným mostem přes řeku Moravu. Je možné plánovat cyklotrasu i v  rámci rekonstrukce velkomoravské cesty na slovenské části území.
• trasy koňských stezek na slovenské straně povedou od Hřebčína (v kterém se počítá s chovem koní spojeným s hypoterapií) přes biokoridor spojující Hřebčín s lokalitou vodních ploch Boričky, případně přes biokoridor Kýštora k holíčskému zámku a zpět okolo obnoveného rybníka po úpatí svahu hráze Moravy.
• statická doprava je navržená z předpokládaných nástupních center do daného území při Hřebčíně a holíčském zámku na slovenské straně a při vyústění vodní cesty u Hodonína a na hranici NKP Mikulčice – Valy na české straně.
• vodní doprava výletních lodí je navržena přes Baťův kanál po řece Moravě s nástupními přístavy u Hodonína a u plánovaného mostu na české straně a u plánovaného areálu vodních sportů u Boriček na slovenské straně. Je možné perspektivně uvažovat i o zřízení vodní cesty pro kajaky po tvrdonickém kanálu na slovenské straně.

Území UNESCO je na české straně vymezené s důrazem na prezentaci jádra velkomoravského sídliště, na slovenské straně je daná existencí kostela sv. Margity a areálu Kačenárna a rybníku.

Areál Kačenárny bude obnovený do stavební etapy z 19. století a bude sloužit jako zázemí archeologického parku.

Areál Památníku muzea zůstává na původním místě, tedy na předhradí hradiště. Oproti současnému stavu se z areálu UNESCO přemístí jen parkoviště za hranice území NKP.

Detašované pracoviště AU AV ČR také zůstává v plném rozsahu v rámci akropole a předhradí.

Hlavními ukazateli varianty byly:

• zvýraznění prezentace identických prvků slovanského hradiště na české straně
• perspektivně počítá (případně zrealizovat přemístění Památníku muzea), realizovat redukovanou formu detašovaného pracoviště AÚ jako reminiscenci bývalé archeologické mise
• zvýraznění předpokládané velkomoravské cesty s kostelem sv. Margity v kontextu barokní krajiny
• přizpůsobení požadovaných provozních vazeb koncepci zvýrazňující prezentaci slovanského hradiště

Na základě takto stanovených ukazatelů bylo navrženo následující řešení.

Provozní vztahy jako u varianty A s tím rozdílem, že v rámci akropole a předhradí v areálu hradiště Valy se navrhuje prezentace velkomoravské cesty s mosty. Na slovenské straně se počítá s hypotetickou rekonstrukcí velkomoravské cesty v celém rozsahu archeologického parku.

Území UNESCO na české straně jako varianta A, na slovenské straně se rozsah území přizpůsobí obnovené velkomoravské cestě s přilehlými archeologickými nalezišti a s kostelem sv. Margity společně s barokním areálem Kačenárně a rybníka.

Areál Kačenárny bude obnovený do stavební podoby z 18. století a bude sloužit jako zázemí archeologického parku.

Areál Památníku muzea je navržený na přemístěný za hranici dnešního NKP k areálu bývalého ovčína na SZ od řešeného území. Jeho přeložením se umožní prezentace předhradí také v urbanistickém hledisku. (Toto řešení je chápáno jako výhledové a je podmíněno získáním pozemků ovčína).

Detašované pracoviště AÚ AV ČR zůstává jako archeologická mise v zredukované podobě. Depozitáře a ubytovna brigádníků se přemístí společně s hlavním záchytným parkovištěm ke Kyjovce na místo dnešní ČOV, která je plánovaná na rekonstrukci.

Hlavními ukazateli varianty byly

• maximální prezentace slovanského hradiště s velkomoravskou cestou na české straně
• úplné odstranění všech objektů z hradiště Valy
• maximální prezentace velkomoravské kulturní vrstvy na slovenské straně
• přizpůsobení požadovaných provozních vazeb prezentovanému slovanskému hradišti a předpokládané velkomoravské cestě

Na základě takto stanovených ukazatelů bylo navrženo následující řešení.

Provozní vztahy jako u varianty A a B, s tím rozdílem, že se počítá s rekonstrukcí velkomoravské cesty v plném rozsahu na české i slovenské straně. Cesta se tak stane kostrou území UNESCO na české i slovenské straně.

Území UNESCO na české straně jako varianta A i B, na slovenské straně maximálně zohlednit prezentaci velkomoravské cesty s archeologickými nalezišti. Neobsahuje barokní rybník.

Objekt ruiny barokní Kačenárny prezentovat jako přestřešenou ruinu sloužící pro účely lapidária archeologického parku.

Areál Památníku muzea jako varianta B.

Detašované pracoviště AÚ AV ČR bude celé přemístěno ke Kyjovce do míst dnešní ČOV.

Detašované pracoviště Archeologického ústavu AV ČR Brno se nachází v prostoru raně středověkého hradiště Mikulčice – Valy od roku 1954, kdy zde byly realizovány první terénní výzkumy. Většina budov ARÚB byla postavena v 50. a 60. letech minulého století. Hlavní část areálu pracoviště se nachází v prostoru akropole hradiště (trať Valy), vedlejší část se nachází na předhradí. Objekty v tomto prostoru sousedí s budovou muzea (Památníku Velké Moravy), která je ve správě Masarykova muzea v Hodoníně. V průběhu 90. let minulého století byly z areálu ARÚB odstraněny drobné objekty montovaných buněk, plechových přístřešků a podobně. Po roce 1990 se zrealizovala v několika etapách dosadba dřevin kolem plotu areálu, bohužel s malým úspěchem.

Situování základny ARÚB do nejvyšší polohy památkově chráněného areálu souvisí s povodňovou situací před regulací řeky Moravy v 50. a 60. letech minulého století. Protože tehdy byla celá okolní krajina i vícekrát za rok zaplavovaná, musela být základna postavena mimo dosah vysoké vody. I z hlediska potencionálních dalších záplav (v případě protržení nebo přelití ochranných protipovodňových hrází) leží základna v jedné “skutečně” bezpečné poloze. Nebezpečí spočívá pouze v zaplavení příjezdové silnice od Mikulčic.

Posledních 50 let byl ARÚB jedinou institucí, realizující na hradišti archeologický výzkum. Systematický terénní výzkum z let 1954 – 1992 patřil ve své době k největším “podnikům” podobného charakteru v Evropě. Začátkem 90. let 20. století byly terénní práce výrazně omezeny a hlavní pozornost archeologů se soustředila na postupné zpracovávání získaného pramenného fondu. S touto skutečností doznala základních změn i funkce pracoviště. Základna terénního výzkumu se změnila na pracoviště teoretického výzkumu se zaměřením na řešení vědeckých problémů raného středověku, především Velké Moravy. V posledních letech se archeologové opět vrací k terénnímu výzkumu, jeho charakter je však odlišný od předcházejících etap. Nejedná se už o velkoplošné odkryvy, ale o detailní práce zjišťovacího a ověřovacího charakteru a záchranné výzkumy v areálu hradiště a jeho okolí.

Archeologický terénní výzkum hradiště zůstane i nadále součástí památkové prezentace lokality.

Celý areál AÚRB o rozloze 8.600 m² je ohrazen plotem z drátěného pletiva a částečně lemovaný vegetačním pásem křovin.

Areál má dvě části – hlavní část na akropoli hradiště a vedlejší část na předhradí. Charakter zástavby hlavní části určují přízemní montované dřevěné stavby s nízkou sedlovou střechou z 50. a 60. let minulého století (administrativní budova a depozitář). Z tohoto období pochází i menší zděné stavby (tzv. “bílý dům”) a dílna s kotelnou a plechovou přístavbou. Zástavbu hlavní části areálu AÚRB doplňují dvě plechové stavby.

Pohledově nejproblematičtější je paradoxně nejmladší objekt, tzv. budova z montovaných dřevěných panelů z konce 80. let. Je situovaná ve vedlejší části areálu na předhradí. V objektu jsou umístěny depozity a ubytovna pro návštěvníky, brigádníky a účastníky vědeckých konferencí. Z hlediska provozu základny je budova zatím nepostradatelná. Posledním objektem v majetku ARÚB je vodárna, situovaná na předhradí. Jde o malý zděný objekt s nižší přístavbou kryté sedimentační nádrže s přilehlým pozemkem.

Hlavním posláním ARÚB v areálu hradiště je archeologický terénní výzkum, jeho vyhodnocování a publikování výsledků. Hlavním posláním muzea je prezentace výsledků archeologického výzkumu široké veřejnosti, správa a památková prezentace NKP Mikulčice. Z uvedené skutečnosti vyplývá potřeba slučování zdvojovaných funkcí jako je ostraha areálů, konferenční místnost, ubytovací možnosti a památková prezentace lokality.

Vzhledem k navrhované koncepci provozního řešení areálu hradiště, jehož realizace se plánuje po etapách, je nezbytné i rehabilitaci detašovaného pracoviště vnímat jako postupný proces.

V první etapě se počítá s odstraněním nehodnotných přístřešků a s údržbou ostatních objektů, včetně doplnění některých funkcí s eliminací duplicit.

V případě naplnění vize varianty B by bylo vhodné přednostně odstranit objekty z území předhradí, které by se přemístily do nového areálu při Kyjovce. Odstraněním vzpomínaných objektů by bylo možné rehabilitovat konfigurace terénu v místě příkopu mezi akropolí a předhradím a obnovit částečně destruovaný val v této části akropole, tedy v rámci ARÚB. Přemístěním ubytovny brigádníků, depozitů a parkoviště technických vozidel ke Kyjovce a zřízením konferenční místnosti v novém areálu Památníku by se vytvořily optimální předpoklady pro návrh redukované archeologické základny.

Základním předpokladem pro redukovaný návrh základny je akceptovat objem exitujících staveb z 50. a 60. let 20. století.

Dispozičně-provozní řešení. Po redukci současného stavu detašovaného pracoviště by se rozloha areálu zmenšila na cca 3.300 m². Z toho zastavěná plocha by činila 1.076 m² a nezastavěná pak 2.224 m².

Navržené provozní řešení počítá se zachováním současného hlavního vjezdu pro zásobování areálu ze severu. V jižní části parcely je navržen manipulační dvůr s 5 parkovacími místy, s možností spojení s hospodářským zázemím laboratoří (proplachovací zařízení…).

Rozsah a poloha současných objektů administrativní budovy a depozitářů zůstane v zásadě nezměněna, budovy se nahradí podobnými s vyšším standardem technického a prostorového vybavení. Z původních budov základny zůstanou zachované zděné objekty dílny s kotelnou a “bílý dům”.

Objekt dílny se sklepem (72 m²) bude i nadále sloužit technickému zabezpečení a údržbě areálu, v objektu “bílý dům” (80 m²) zůstane ubytování pro hosty pracoviště. Funkční využití a tím i dispoziční uspořádání se mění v novostavbách, navržených místo administrativní budovy a depozitáře.

V administrativní budově (624 m²) se odstraněním některých depozitářů a ubytování pro stálých i externích pracovníků zvýší možnosti technického vybavení laboratoří a kanceláří. Odstraněné depozitáře budou nahrazeny jediným zděným pro uskladnění nejvzácnějších nálezů. Místnost klubu v napojení na kuchyňku je možné vy výjimečných případech využít také jako konferenční místnost pro menší počet návštěvníků (min. kapacita 30 míst na sezení). V rámci objektu jsou navrženy i technické prostory pro vytápění.

V budově bývalého depozitáře (264 m²) se počítá s ubytováním stálých a externích pracovníků (cca 15 lůžek) s kuchyní. Kuchyně obou budov spolu s klubem jsou orientované do společného prostranství s pergolou, které je v případě potřeby možné zapojit do společných aktivit. Společný ústřední prostor může být navržen jako exteriérová terasa, případně jako prosklený meziprostor, využívaný také v zimních měsících.

Vzhledem k vysunutou polohu areálu jsou při technickém vybavení navrženy progresivní formy vytápění s důrazem na ekologický aspekt řešení.

Vytápění areálu je možno zabezpečit tepelnými čerpadly s doplňkovou kotelnou na tuhá paliva, získané z okolních lesů.

Vytápění TÚV by se realizovalo prostřednictvím slunečních kolektorů (případně plošných článků), umístěných na jižní straně sedlové střechy.

Infrastruktura by byla také realizovaná na etapy s využíváním existujících vedení. Elektrické vedení by se ze současného vedení vzduchem nahradilo podzemním vedením, případně vedením v tělese rekonstruovaného kůlového mostů mezi akropolí a předhradím.

Voda by se v první řadě čerpala z lokálního zdroje existující vodárny stojící v předhradí. Druhá etapa by souvisela s přivedením vody do areálu ARÚB, přičemž by se vodárna s čerpadlem a úpravnou vody dala umístit do existujícího zděného objektu dílny. Tím by se umožnilo odstranění budovy současné vodárny z předhradí. Variantou je i přivedení vody vodovodním potrubím z Mikulčic. Vodovodní roury by byly podobně jako elektrické vedení uloženy v chrániči na spodní straně kůlového mostu.

Dnešní stav prezentace zdiva půdorysů kostelů nevyhovuje současným požadavkům jak hlediska údržby, tak i z hlediska atraktivnosti. Půdorysy, prezentované původně na malých vyvýšeninách a olemované plochou vysypanou pískem, jsou v současnosti dlouhodobou údržbou méně čitelné. Terénní vyvýšeniny se ztratily a nedostatečná plasticita kamenného zdiva neumožňuje prostorové vnímání kostelů ze vzdálenějších pohledů.

Vzhledem na filozofii obnovy slovanského hradiště, kterého rámcová metoda prezentace byla určená v 50. a 60. letech 20. století, je tendence zachování charakteru obnovy prezentovaných kostelů s mírnou korekcí. Je navržena:

• úprava replik zdiva půdorysů kostelů č. II, III, IV, V, VI, VIII, IX, X a půdorysu paláce
• úprava prezentace kostela II “in situ” v rámci krycí konstrukce

Současný stav zdiva je třeba zpevnit a nadstavit cca o 25 cm nad úroveň terénu z lomového kamene, pokud možno z původních hornin. Plocha okolo kostelů ve tvaru obdélníku a uvnitř půdorysu kostela bude vysypaná pískem, příp. štěrkem jemné zrnitosti. Kolem kostela VI je navržena prezentace bývalé palisádové ohrady prostřednictvím dřevěných kůlů do výšky cca 25 cm. Plocha mezi náznakem palisád a replikou základů kostela bude vysypaná pískem, příp. štěrkem.

Prezentace kostela s hroby “in situ” vhodně doplňuje expozici kostelů v rámci hradiště. V budoucnosti je možno počítat s aktualizací expozice a perspektivou změny krycí stavby (na způsob úsporných staveb v archeologické misi).