K nejznámějším památkám z velkomoravských Mikulčic patří honosné lité stříbrné nákončí opasku z hrobového celku č. 100 na pohřebišti u druhého mikulčického kostela, zdobené na rubové straně rytou, slohově dokonalou postavou oranta v dlouhém rouchu s řasnatou spodní částí a s křížem na hrudi. Tento obraz, považovaný často za první dochovaný umělecký projev moravských Slovanů, mohl být inspirován křesťanskou ikonografií, která se v odpovídajícím časovém období uplatnila ve výzdobě relikviářů, případně i zbraní, a také při iluminaci některých klášterních rukopisů. Orantský motiv se v raném středověku dočkal značné obliby, a to hlavně proto, že z epických příběhů chápaných křesťany jako alegorie spásy v Kristu se stal apotropajský, tedy k osobní ochraně sloužící symbol, redukovaný často v obraz jediné postavy se zdviženými pažemi na znamení děkovné modlitby, jak se objevil na řadě památek již od pozdně antického období.

Velký ohlas u širokých vrstev veřejnosti sklízí další památka s figurálním motivem a to stříbrné nákončí z hrobu č. 390 od třetího a zároveň největšího mikulčického kostela, tzv. baziliky, kdy se na lisované destičce přitavené na masivní jádro setkáváme s jednodušeji podaným orantem v plášti připomínajícím kaftan, v kalhotách a vysokých botách. Podobně jako v případě prvního uvedeného nákončí je tento motiv, nyní ovšem v naprosto schématickém, převážně vytlačeném obrysu na puncovaném pozadí, řazen k symbolice uměleckého výzdobného stylu s lidskými postavami s orodujícím gestem. Navrhována jsou také odlišná vysvětlení, spojující jeho celkem schematicky a jakoby zrychleně podanou postavu s tradičním okruhem věrského systému a tradic slovanského prostředí, resp. s politickou symbolikou velmože oděného víceméně po slovanském způsobu.

Do stejné kategorie předmětů hmotné kultury patří pozlacené lité bronzové nákončí s rytinou antropomorfní postavy, objevené v porušených vrstvách pohřebiště východně od baziliky a pocházející s největší pravděpodobností opět z hrobové výbavy vysoce postaveného člena velkomoravské společnosti. Tentokrát však zjednodušenou a stylizovanou figuru nelze považovat za oranta, neboť postava drží ve zdvižených rukou předměty, které jsou při hledání smyslu výjevu i nadále příčinou dlouholetých diskusí. V závislosti na celkové charakteristice obdélníkového předmětu na krátké násadě v pravé ruce a rohu obráceného svým ústím k hlavě figury v levé ruce bývá hovořeno o scéně křesťanského pomazání vládce s královským praporcem a rohem pomazání či postavě s atributy královské moci, případně o ztvárnění tradičních pohanských představ dosud blíže neurčeného boha se sekerou, kladivem nebo i se zrcadlem v ruce. Zřejmě nejvěrohodněji působí srovnání s podobně stylizovanými postavami bohyně Vítězství, tedy Viktorie, jejíž ikonografie v oslavných scénách i s typickým způsobem podání oděvu a s tabulkou s nápisem „Victuria“ a rohem hojnosti v rozpřažených rukách vychází již z antiky. Až nápadně přesně odpovídá podání na našem nákončí a může tak být dokladem kontinuity triumfální ikonografie až do velkomoravského období.

Další unikátní hrobový nález představuje dosud méně známá tenká měděná ploténka, objevená u okraje zbytků dřevěné nádoby v jednom z hrobů na pohřebišti v trati Kostelisko na mikulčickém předhradí. Na jedné ze stran je poměrně jednoduchým způsobem vyryt obraz postavy v adoračním gestu, což opět tématicky navazuje na zmíněné figurativní náměty na památkách typických jen pro velkomoravské dvorské prostředí. Při podrobné analýze jednotlivých detailů si i přes méně kvalitní ztvárnění lze povšimnout, že v blízkosti natažených rukou jsou odlišnými tahy rydla naznačeny určité předměty, takže by se na základě nám již známých vyobrazení dalo uvažovat, že stejně, jako tomu bylo v případě výše popsaného motivu na nákončí z rozrušeného hrobu od mikulčické baziliky, máme před sebou motiv bohyně vítězství. Důležité jsou i zvláštní pravidelnými šikmými tahy znázorněné paralelní útvary za postavou, jako by v tomto případě měl dávný umělec v úmyslu zobrazit pro Viktorii tolik charakteristická křídla, která v případě předchozího motivu na nákončí chybí pro jednoznačně a definitivně správné určení.

Mgr. Jaromír ŠMERDA

Vlevo: - nákončí - ozdobné zakončení opasku -  sloužící dnes jako logo Slovanského hradiště v Mikulčicích